ZÁSADY POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
1. Zásada důstojnosti
Respektujeme člověka v jeho jedinečnosti, s ohledem na jeho reálný věk, životní zkušenosti, jeho profesi, vztahy, které měl a má, rodinu a původ…
Oslovování: noví zaměstnanci si nedomlouvají s lidmi tykání. Při domluvě o způsobu oslovování pracovnice zásadně nabízí vykání, oslovování jménem nebo příjmením (dle přání daného člověka). Pokud člověk trvá na tykání zaměstnanci, zaměstnanec mu přesto vyká a vyzývá k vykání. V individuálních případech dlouholetého zvyku tykání mezi člověkem a zaměstnancem budeme jednat podle dále domluveného postupu se sociálním pracovníkem nebo metodikem kvality.
Lidi, kteří využívají naše služby, nevystavujeme infantilizaci, tj. dětinskostem, která se může projevovat například v komunikaci s člověkem jako s dítětem, nadměrného používání zdrobnělin, nabízení činností, výzdoby a předmětů příslušející obyčejně dětem (hračky, dětské omalovánky, obrázkové dětské knížky, zvířátka…). Tohoto se držíme jak v osobním projevu s člověkem, mezi zaměstnanci, tak písemném projevu.
2. Zásada ochrany soukromí
Přesto nebo právě proto, že lidé v Domově žijí ve společných ložnicích se společnými sociálními zařízeními, se společnými společenskými místnostmi, jedí ve společné jídelně, musíme využít každou příležitost pro soukromí, které lze umožnit:
- pracovnice nevstupují do ložnic a na toalety, koupelen… bez předchozího zaklepání a vyzvání člověka, že může vejít, vyjma situací ochrany zdraví nebo života člověka,
- zjišťujeme aktivně, zda chce člověk někdy být sám, kdy a zda k tomu má příležitost a možnosti
- při dopomoci při hygieně, mytí, svlékání a toaletě se vždy člověka ptáme, zda chce pomoci a slovně jej připravujeme na to, co uděláme a popisujeme, co děláme.
3. Zásada uschopňování
Dlouhodobý pobyt v pobytovém zařízení, kde je vykonáváno za člověka mnoho úkonů, které by zvládl a v běžném životě musel konat sám a učit se je, existuje nebezpečí zneschopnění těchto lidí, jejich následná pasivita, apatie, pohodlnost a ztráta motivace a snížení připravenosti a schopnosti se učit… Proto:
- nepečujeme, ale podporujeme,
- vše, co člověk může udělat sám, neděláme za něj,
- při podpoře postupujeme tak, že uděláme za člověka až ten úkon, který nezvládá nebo zvládnout nemůže, ale vždy upřednostňujeme, aby aspoň část úkonu udělal sám a naučil se i další krok,
- při dopomoci člověku, který má sníženy schopnosti z důvodů snížení mobility nebo fyzické
- neschopnosti, se řídíme jeho slovními nebo neverbálními pokyny, dáváme mu na výběr, ptáme se jej na zpětnou vazbu: „chcete to takto?“ „mám udělat tohle?“ „ukažte na to, co chcete…“ apod.,
- motivujeme a učíme se motivovat lidi k aktivitě, zjišťujeme jejich zájmy, schopnosti, potřeby a přání, oblíbené činnosti, rozšiřujeme jejich možnosti v pracovní i zájmové oblasti…,
- podporujeme lidi v rozhodování o sobě a situacích, které je ovlivňují, vyslovování jejich potřeb a přání, ale i v jejich uskutečnění, v rozhodování o krocích, které k nim povedou…