Problematika demence
Demence je skupina duševních poruch, jejichž nejzákladnější charakteristický rys je získaný podstatný úbytek kognitivních funkcí, především paměti a intelektu, jako důsledek určitého onemocnění mozku. Demence je syndrom, který zahrnuje různé symptomy, a to nejen z oblasti kognitivních funkcí. Výsledkem je pak celková degradace duševních činností postiženého, ubývající schopnosti běžných denních aktivit, nakonec ztráta schopnosti samostatné existence. Demence se řadí mezi tzv. organická mozková onemocnění. Jedná se o onemocnění, která různým způsobem poškozují mozkovou tkáň. Demence je vždy důsledkem chorobného procesu, není normální součástí stárnutí.
K osobám s demencí je třeba přistupovat trpělivě, trvale reflektovat jejich stav, snažit se pátrat po tom, co potřebují a co si přejí, být pozorný, trpělivý, empatický, komunikovat neverbálně, pokud je to pacientovi příjemné, tak i taktilně (hmatem). Nespěchat, respektovat jedinečnou, důstojnou lidskou bytost, nebát se ale společně také zasmát.
Změny v chování člověka s demencí
Změny v chování člověka nemocného demencí jsou často reakcí na měnící se situaci. Může si uvědomovat, že přestává být schopen některé situace zvládat, některým situacím nerozumí apod. Je vhodné zamyslet se nad tím, co je na chování nemocného znepokojující a jestli je podstatnou měrou odlišné od jeho dřívějšího chování. Dále je vhodné, zamýšlet se nad tím, kdy se problematické chování objevuje, koho se dotýká, které okolnosti k němu vedou, čím lidé v okolí nemocného tomuto chování přispívají a jak je mu možno předcházet. Mezi nejčastější změny v chování osob s demencí patří bloudění a přecházení, volání a křik, agitovanost, bludy a halucinace, agresivita.
zdroj: Wikipedia